Žít udržitelně

16. Pošlete hračky do druhého kola - Pavlína Švejdová

Už jste slyšeli o “udržitelném hraní” a Druhém kole, díky němuž můžete hračky, ze kterých už vaše děti vyrostly, poslat do další rodiny? Kdo řekl ne, poslouchá honem 16. epizodu. Kdo řekl ano, poslouchá také, protože tato epizoda je nejen o Druhém kolu, ale také o tom, jak správně odstartovat a udržet společensky / environmentálně prospěšné podnikání. Povídala jsem si o tom všem s Pavlínou Švejdovou, zakladatelkou projektu Druhé kolo a absolventkou akcelerátoru 3-2-1 dílna.
Projekt Druhé kolo má za cíl prodloužit dětským hračkám život(nost), přenést radost z hračky do dalšího dětského pokojíčku, ušetřit v rodinném rozpočtu a hlavně pomoci naší planetě. Maminky a tatínci mohou hračky, které jsou v bezvadném stavu, kvalitní a stále moderní, předat do komisního prodeje na www.druhekolo.cz. Přesný popis toho, jak celý proces funguje si přečtěte ZDE. Je to raz dva, nebojte. :-)
Držím Druhému kolu a dalším podobným "cirkulárním" a prospěšným projektům palce (i na nohou).

15. Prospěšné kombinování rostlin - Katka Špačková

S permakulturní designérkou a lektorkou Katkou Špačkovou jsme si tentokrát povídaly o prospěšných vztazích mezi rostlinami, o důležitosti stohování funkcí v našich zahradách, také o tom, co je to guild a jak zvolit společenství pro jabloň. Katka se svěřila se svými zkušenostmi z pěstování vytrvalé zeleniny a vyjmenovala některé, které ani netuším, že existují. V této epizodě také Katka doporučuje konkrétní kombinace rostlin do našich záhonů, co se jí osvědčilo a jak přesně při výsadbě či setí postupovat. Nechybí ani doporučení na zajímavé knihy. 
Navíc - co kdy který měsíc na zahradě dělat se dozvíte u Katky na blogu. O kombinování rostlin se můžete naučit ještě více v jejím Minikurzu kombinování rostlin. Na webu www.permakulturnioaza.cz najdete i herbář s dodatečnými praktickými informacemi, recepty, videolekce a další návody, jako jsou např. zeleninové piškvorky nebo užitečná tabulka pro kombinování rostlin ve smíšených záhonech. 

14. Květinová farma Radost - Denisa Tomášková

Zajímalo by mě, zda je tu člověk ten, který nikdy nekoupil řezanou květinu... Když jsem ale byla malá, vnímala jsem nákup květin jako něco neobvyklého. Vždycky se totiž u mamky nebo babičky na zahrádce našly nějaké pestrobarevné kytky, ze kterých šel “vyšvihnout” pěkný puget. Řezaným květinám se u nás neholdovalo, tedy snad s výjimkou karafiátů.
Dnes se nad nákupem řezaných kytek už ani já nepozastavím, květinářství je na každém rohu. Ale jaké květinářství a jaké kytky jsou tam k mání? S radostí si všímám, že čas od času narazím i na květinové farmy s lokálními rostlinami. A právě na toto téma jsem se i zaměřila v této epizodě podcastu Žít udržitelně a povídala jsem si s Denisou Tomáškovou.
Denisu permakulturní obec velmi dobře zná. Je totiž ředitelkou Českého permakulturního institutu, permakulturní designérkou a lektorkou, navíc žákyní otce permakultury Billa Mollisona. A aby toho nebylo málo, vrhla se činorodá Denisa na vybudování květinové farmy Radost, kde permakulturně pěstuje bio lokální sezónní květiny. 
A proč pěstuje právě květiny a ne třeba zeleninu? Jak víme, permakultura hojně podporuje pěstování “jídla”. Ale Denisu to vždy přirozeně “táhlo” ke květinám a byly to právě ony, které ji na zahradě nejvíce těšily. 
Navíc si uvědomila, že každý z nás koupí během roku poměrně hodně květin k nejrůznějším příležitostem, narozeniny, svatby, pohřby nebo jen tak, z lásky. Bylo by proto fajn mít zdroj lokálních květin, viďte? I z permakulturního pohledu je místní květena důležitá, neboť láká nejrůznější opylovače a zvyšuje biodiverzitu ve svém okolí. 
Denisina mise je přinášet lidem radost do života prostřednictvím květiny.
Zaposlouchejte se do epizody o květinové Radosti a kupujte české květiny bez chemie.
Objednávat kytičky z Radosti můžete na webu: https://www.zahradaradost.cz/obchod nebo Denisu vyhledejte na Instagramu zahradaradost nebo Facebooku Denisa Tomášková.   

13. Certifikujeme zahradu se spolkem Přírodní zahrada - Martina Petrová

Věřím, že většina z nás se snaží ke své zahradě, pozemku či políčku přistupovat šetrně a ekologicky. A pokud to platí právě pro Tebe nebo pro vás, zbystřete. Víte, že si můžete nechat svou zahradu certifikovat? Znáte ježečky?
Před nedávnem jsem si povídala s Martinou Petrovou, předsedkyní spolku Přírodní zahrada. Tento projekt má už slušnou historii, na konci 90. let vznikl v Rakousku a o rok či dva déle se přesunul také na česko-rakouské příhraničí. Základní myšlenkou projektu je, že každý z nás může udělat něco pro zlepšení kvality životního prostředí, a to přímo u sebe na zahrádce. 
Spolek mimo jiných svých aktivit uděluje tzv. zahradní plakety, a to dvojího druhu. Plaketu Přírodní zahrada (tedy malého ježečka) dostanete za splnění kritérií, která najdete zde: Cesta k zahradní plaketě. 
Ti, co mají opravdu výjimečnou a pozoruhodnou přírodní zahradu, a navíc se chtějí podělit o své znalosti designu přírodních zahrad a o své zkušenosti z vlastního přírodního zahradničení s ostatními, mohou dokonce získat velkého ježka, tedy plaketu Ukázková přírodní zahrada. 
Základní 3 kritéria, přes která nejede vlak, jsou:
☆ nepoužívat pesticidy,
☆ nepoužívat umělá hnojiva,
☆ nepoužívat rašelinu k úpravě a obohacování půdy.
Při hodnocení dále získáváte body za prvky přírodní zahrady a za hledisko obhospodařování a užitkové zahrady. Kritéria nejsou nijak složitá, mrkněte na ně SEM.
Nezapomeňte u Ukázkové přírodní zahrady na podmínku sdílení zkušeností a znalostí s veřejností. Návštěvní dobu si ale můžete přizpůsobit vlastním potřebám, může být i jen po telefonické dohodě.
Souhrn našeho rozhovoru najdete v textové podobě ZDE.
Pozor, výletníci!!! Spolek také pořádá řadu akcí, včetně organizovaných výletů po přírodních zahradách v tuzemsku i zahraničí, nejčastěji v Rakousku a Německu. Mrkněte na aktuální výlety na http://prirodnizahrada.eu/. 

12. Komunitní zahrady - výzvy a úskalí - Anna Černá

U vzniku prvních komunitních zahrad v České republice stála také Kokoza, společensky prospěšný podnik, který se dlouhodobě věnuje nejen zahradám, ale také kompostování. V této epizodě jsem vyzpovídala Aničku Černou, která v rámci Kokozy podporuje vznik a rozvoj komunitních zahrad.
Máte-li velký zájem založit komunitní zahradu, je dobré (a rozhodně jednodušší) nejprve se stát členem některé již fungující ve vašem okolí. Komunitní zahrady podle zkušeností Aničky vznikají nejčastěji tzv. odspodu, protože lidé si chtějí v místě, kde bydlí a tráví nejvíce času, vybudovat svou komunitu, skupinu lidí, se kterou mohou společně podnikat nejrůznější aktivity, včetně budování zahrady a pěstování v ní. Fungující komunita a přátelské vztahy upevní váš vztah k danému místu, ke komunitní zahradě, ke čtvrti či obci, kde bydlíte.
Je ale dost možné, že ve vašem okolí žádná komunitní zahrada či jiný podobný spolek není. Pak statečně a hurá do toho! Jedny z prvních aspektů, které musíte řešit, je pozemek a financování. 
Primárním zdrojem financí by měla být sama komunita. Pro komunitní zahradu je navíc hodně důležité využívat i schopností a dovedností jejích členů (práce se dřevem, účetnictví, propagace, apod.). I to je pro komunitní zahradu podstatný kapitál. Sehnat finance na nastartování projektu komunitní zahrady nemusí být až tak těžké. Můžete se obrátit na obce, velké firmy a podniky v okolí, nebo na státní instituce. Také můžete zorganizovat benefiční akci, dárcovskou výzvu (crowdfunding) nebo využít běžící projekty a výzvy nadací. 
Anička doporučuje Nadaci Partnerství nebo Nadaci Via (pozor, podcast byl předtáčen a zmiňovaný program “Už to roste, už to klíčí” je již ukončen).
Zakladatelé komunitní zahrady nemusí hledat jen krásnou zelenou plochu čekající na osazení. Naopak dobře mohou posloužit tzv. brownfieldy, místa s plánovanou budoucí výstavbou, krátkodobě bez využití, nebo zanedbaná zákoutí, opuštěné vnitrobloky či veřejné prostory na štěrku, bývalá parkoviště, apod.
Komunitní zahrada samozřejmě musí řešit vodu. Jako první zvažujeme zdroje dešťové vody. Jsou blízko svody dešťovky? Můžeme si postavit domeček (zázemí) a využít jeho střechu? Má pozemek jiný zdroj vody, např. vlastní studnu? Případně se nabízí domluvit se se sousedy a napojit se u nich na vodovodní řád. Asi nejnákladnější řešení je nechat si vodu dovážet.
V rozpočtu zahrady je vždy potřeba počítat s náklady na běžný provoz, na péči o nářadí a mobiliář, na nákup kompostu, mulče nebo rostlin. Nejčastěji se podceňuje odměna pro členy komunity, kteří mnohdy věnují zahradě stovky hodin ročně. Model dobrovolnictví ale nemusí být dlouhodobě udržitelný. 
Při zakládání komunitní zahrady prosím nespěchejte. Věnujte čas naladění se na sebe v rámci skupiny a zahrady. Klíčové je stanovit si vizi, určit pravidla fungování a metody rozhodování ve skupině. Inspirujte se v epizodě s Ivanou Mertovou, kde jsme fungování neformálních spolků probraly detailněji. 
K vizi a pravidlům je potřeba se pravidelně vracet, poupravit je, protože členové komunitní zahrady se proměňují, zahrada se rozšiřuje, a je fajn, předejít tím chaosu, ač tento stav je vcelku přirozený (čas od času). 
Vůdce komunitní zahrady musí umět povinnosti delegovat a rozdělit jednotlivé role a dílčí projekty mezi ostatní členy. Anička doporučuje mít větší koordinační skupinu, spíše než jednu vůdčí osobnost, tak je šance zvládnout vše “dobrovolnicky”. Člověk by se měl v komunitní zahradě cítit jako doma - bezpečně. A přesně tomu napomáhají i stanovená pravidla, která členové zahrady dodržují.
Mnohdy musíme pro náš pocit bezpečí zahradu uzavřít před volným vstupem veřejnosti, vyznačit jasné hranice a prostor oddělit plotem. Podle lokality, kde zahradu máte, zvažte i různá opatření na ochranu před vandalismem.
Musíme v komunitní zahradě pořádat akce? Anička říká, že primárně by akce měly sloužit komunitě, pro radost a potěšení. Může se jednat o společné pikniky, posezení u ohně, workshopy, kurzy, či pouhé promítání filmů. V komunitní zahradě si nechávejte dostatek volného prostoru - právě na společné hry, anebo na setkávání se s širším okolím.
Anička Černá navíc uvedla v život projekt Rozšířená rodina, který vyšel z její osobní zkušenosti a potřeb. Inspirujte se na webu projektu nebo ve stejnojmenné knize. Podstatou Rozšířené rodiny je možnost mít v místě, kde žiji, spřízněné rodiny a sousedy, se kterými mohu trávit volný čas, jezdit na výlety, vypomáhat si při výchově dětí, požádat o pomoc v běžném chodu domácnosti, společně se smát a jen tak být. 
Chcete-li se dozvědět více o komunitních zahradách, určitě navštivte web Kokozy, nebo také MAPKO.CZ, mapu komunit, které pěstují a kompostují. Mnoho moudrého a užitečného k tématu komunitních zahrad najdete v knize Pěstujeme ve městě. A máte-li zapeklitou otázku či potřebujete velmi konkrétní radu a pomoc, obraťte se přímo na Aničku Černou (email: anicka@kokoza.cz). 

11. Přírodní domek jako z pohádky - Jura Baláš

Náš milý soused Jura Baláš si se mnou povídal o jeho přírodním domečku. Postavil jej z valné většiny vlastníma rukama za využití dřeva, balíků slámy a hlíny. Zkušeností má na rozdávání a rozhodně si je nenechal jen pro sebe.
Co vedlo Juru k přírodní stavbě? Jak dlouho mu trvala? Proč ho fascinuje hlína a slaměné balíky? Na co si dát při takovémto typu stavění pozor a jak se mu po letech v domečku žije? Jak se tam cítí jeho návštěvy? Možná budete jednou z nich...

10. Děti a permakultura - Adéla Hrubá

Adélka Hrubá ochotně sdílí dlouholeté zkušenosti a dovednosti ve své ukázkové permakulturní Zahradě na kopci, navíc vytvořila permakulturní návrhy pro pozemky několika mateřských a základních škol a rozjela komunitní zahradu v Žamberku. Spolupráce s dětskými kolektivy ji zavála do mezinárodního týmu Children in Permaculture, kde reprezentuje Českou republiku. V podcastu jsme tedy hovořily nejen o Adélčiných permakulturních začátcích, ale také právě o projektu Children in Permaculture, proč vznikl a jaké má poslání, jaké zdroje informací a inspirace jsou pro nás připraveny. 
Adélka na svém příběhu a díky svým zkušenostem radí, na co se u dětí hlavně zaměřit, co v současné enviromentální výchově chybí a o co ji může právě permakultura obohatit.
Jste-li rodič, dozvíte se, jaké "permakulturní" aktivity můžete s dětmi v přírodě nebo doma realizovat a posílit tak jejich lásku k Zemi a respekt ke svému okolí. Jste-li pedagog, poradíme Vám vzdělávací kurzy, zajímavé publikace a konkrétní aktivity s dětmi (se zohledněním jejich věku). Přeji příjemné poslouchání.

9. Divoké rostliny do jarního jídelníčku - Katka Horáčková

Jaro má velkou sílu a stačí se koukat kolem sebe, jaké divoké rostliny vyrostly a obohatí náš jídelníček. Abychom jedli ty správné a bezpečné, pozvala jsem si k mikrofonu Katku Horáčkovou, předsedkyni spolku Permakultura CS, která se o divoké byliny a rostliny zajímá už dlouho.
Během této epizody uslyšíte přes 30 volně rostoucích rostlin, ze kterých si můžeme udělat saláty, pomazánky, polévky, řízečky, pesta, sirupy, tinktury, náhražku kávy, nádivku nebo smoothie. Katka zmiňuje několik konkrétních receptů, takže tužku a papír k sobě! Vše, co se dozvíte, určitě sdílejte s rodinou a kamarády, vždyť jarní rostliny jsou plné antioxidantů, vitamínů a dalších velmi prospěšných látek. 
Věnujte také pozornost aktivitám, které pro vás Katka chystá. Najdete je přehledně na jejím webu www.permajoga.cz. Aktuálně vás zve na kurz právě o jedlém plevelu. Info ZDE. Katka všem přeje hodně zdraví, listí, pupenů a bobulí.

8. Jak pracuje přírodní zahradník - Adam Balko

Z rozhovoru s Adamem Balkem se dozvíte, jak se stane zubní technik přírodním zahradníkem. Adam díky svému cestování poznal kouzlo permakulturního učení, ale i zhoršující se ekologické podmínky v navštívených zemích, to vše zformovalo jeho cestu k navrhování a realizování zahrad v přírodním duchu. Povídali jsme si, jak by mohla vypadat ideální zahrada a zda se Adamovi daří propojovat představy a potřeby zákazníků s možnostmi daného místa a s permakulturními principy. Dále jsme probrali běžný proces spolupráce s Adamem na zahradním projektu a řešení, která mají u zákazníků úspěch. Adam se navíc věnuje také péči o dřeviny a vysvětlil mi i lesní terapii Shinrin-yoku. Potřebujete více informací? Navštivte jeho web www.adamovyzahrady.cz.

7. O tůních a hnízdech - Lubor Křížek

Lubor Křížek tvrdí, že na každém pozemku lze zadržet vodu. Sám na pozemcích, kde bydlí s rodinou, vytvořil 13 tůní a za projekt získal řadu ocenění včetně Adapterra Awards. V rozhovoru s Luborem jsme probrali, jak by správné tůně měly vypadat a co dělat pro jejich udržení v krajině. Dalším výrazným koníčkem Lubora je pomoc čápům černým a orlům mořským - konkrétně - Lubor zachraňuje bortící se hnízda nebo staví hnízda nová, pokud předchozí hnízdo již dosloužilo. V podcastu naberete jistě spoustu další inspirace. Nezapomeňte se podívat na Luborův web www.darujkridla.cz a podpořit ho! Děkujeme.